Gucciho jsem přivezla jako "pozornost" manželovi, který jednoho odpoledne nad hrnkem kafe pronesl, že jednou ( myslel vzdálenou budoucnost ) by se mu líbilo mít jako mazlíka buldočka. Znělo to jako rajská hudba pro mé choré ucho a okamžitě jsem začala brázdit po netu a okukovat, kde co mají a je to nejlépe ihned k odběru.  Nic moc se mi nezamlouvalo a nakonec jsem se osmělila a zeptala se Stříbrňáků, zda by mi neprodali toho mrňouse, který jim tam " zbyl" a který měl nakonec zůstat v ch.st. Dopadlo to a asi 2 dny po oné manželově vyslovené představě stáří s buldočkem na klíně :o)))jsem přivezla domů ( k ami kokříkovi a boxerkám ) štěně.  Po počátečním prskání bylo mimino přijato. Kdo by taky odolal malinkému netopýrkovi valícímu se zahradou k novému páníčkovi. Mě i dětem spadl kámen ze srdce, když bylo štěně ňuchňáno a bylo mu špitáno do ouška, jaký je ale malinký "Brambůrek". Oslovení Brambůrek, Brambor, Kartoflík se s ním táhlo po celé období jeho růstu. Jelikož na Gucciho platily zcela jiné povely, než na jaké byly zvyklé boxerky, neslo  se často zahradou: Gucci Ke mě, Pojď domů....sakra Bramborééé papat. Na povel Papat zanechal všeho a valil jak o život.   A jaký vlastně Gucci je coby dospělý chlapák???  Je to filosof . Pracovně mu říkám Freude, nebo Sigmunde. Občas mě vytáčí  tím, jak dlouze o všem přemýšlí. Přemýšlí vlastně většinu dne. Ráno uvažuje, zda nejsem padlá na hlavu, když už vstávám. Je znechucen, neb je to zavislák  a jeho závislost ho nutí k tomu, aby stejně jako já opustil pelíšek u postele. Pak sedí mžourá a těší se až děti odjedou do vzdělávacích ústavů, já zasednu k počítači a on bude mít svůj klid na odpočívání. Když jsem venku a je přivoláván, přemýšlí na můj vkus neskutečně dlouho na téma přijít či nepřijít. Někdy to dojde tak daleko, že si pro něj prostě jdu. To se jeho přemýšlivý výraz rázem mění. Rozšafně střihá ušima, nechá mě přijít až téměř k sobě a pak udělá kličku a vyvine na psa jeho filosofického ražení velice slušné tempo. Ví, že ztrapňovat se pokusem o odchyt nebudu. Pak už si zase hraje na hodného pejska. Zpomaleným filmem se stává také každý večer, když přijde čas krmení. Jako správný Francouz s jídlem zásadně nespěchá. Dlouze převaluje každou granulku a čeká, až zbytek smečky vyluxuje své mističky a přijde ho pozorovat. V ten okamžik ho teprve začíná jídlo bavit. Pomalu do sebe souká své lososové granule a koulí očičkama na ty slintající čtyři placatky kolem. Občas po nich bafne, aby jim ukázal, kde je jejich místo. Jinak má i sportovního ducha a třeba hrozně rád běhá po kladině. Běhá znamená občas to, že se uprostřed zastaví a rozhlíží se po okolí, zejména sleduje roh sousedovic zahrady, kde je kurník.